Metodika

Problematika vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním dosud bývá často opomíjena.

Školská legislativa i systém podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se snaží mnohdy s úspěchem reflektovat potřeby žáků se zdravotním postižením – učitelé se zdokonalují v práci s žáky s poruchami pozornosti, do povědomí pedagogické veřejnosti se stále více dostávají specifika podpory žáků s poruchami autistického spektra, schopnost zohledňovat potřeby žáků s dyslexií nebo dysgrafí patří už do základních kompetencí učitelů prvního stupně základních škol.
Umí ale školy a učitelé rozpoznat specifické potřeby žáků, kteří pocházejí z neúplných rodin, s rodiči samoživiteli, dětí zatížených konfliktními rodinnými vztahy nebo žáků vyrůstajících v pěstounské péči prarodičů?

Umí školský systém podpořit vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit nebo dětí, v jejichž rodinách se mluví jiným než českým jazykem?
Přitom takových dětí a žáků není ve školách České republiky vůbec málo. Přesné statistiky nejsou sice k dispozici, ale přibližná čísla naznačují, že jde minimálně o desetitisíce – podle kvalifikovaného odhadu odborníků z Univerzity Palackého v Olomouci a z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni (Kolektiv autorů, 2015) je možné v kategorii sociálního znevýhodnění identifkovat přibližně každého sedmého žáka základní školy.

Tak jako je velmi široká a různorodá kategorie žáků se sociálním znevýhodněním, i formy podpory těchto žáků mohou být velmi rozmanité.

Tato publikace si určitě neklade za cíl poskytnout komplexní výčet různých podpůrných opatření, cílem textu této knihy je primárně poskytnout dílčí pohled na ty formy podpory, se kterými mají autoři rozsáhlejší zkušenosti a mohou je doporučit do další praxe škol.

Tyto příklady dobré praxe jsou samozřejmě zarámovány i existující teorií, a výsledná doporučení tak kombinují zkušenosti vlastní i zprostředkované. Po první obecnější kapitole, která se věnuje specifickým bariérám ve vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním a možnostem podpory těchto žáků, se tak text publikace soustředí na tři osvědčené pilíře podpory: (1) práci asistentů, (2) aktivity speciálních pedagogů a (3) činnost odpoledních klubů, které v praxi kloubí doučování a volnočasové kroužky pro žáky škol.